Šumava mizející

„Bůh dal les, dal slatiny, aby vlhko po celý rok se udržovalo… Zetlí ten, zetlí onen, jeden po druhém a padne; na jeho místo jiný postoupí a zmohutní. Dokud celou věc člověk lesu samotnému ponechává, nic lesu se nestane. Co les ztratí, zase si vynahradí. Ale pokácejte ty staré stromy zkraje, ty velké, a uvidíte! Vzepře se vítr do husté drobotiny a povídám vám, celou ji rázem položí. To bude mela…“

Karel Klostermann
Ze světa lesních samot (1891)


Není dne, aby šumavské hvozdy neslyšely řičení motorových pil a nářek porážených stromů. Svěží vzduch, kvůli kterému neváháme podnikat dlouhé cesty, je prosycen vůní čerstvé smoly a zápachem spáleného oleje a nafty. A to vše děje se na okrajích prvních zón národního parku před lhostejnými zraky návštěvníků. Husté hvozdy a tajuplné lesní cesty v okolí Horské kvildy byste dnes již těžko poznávali, neboť už i na těchto posvátných místech centrální Šumavy se podepsala zkázonosná ruka člověka.

Co jsme to za národ, když dovolujeme ničit největší bohatství naší země? Až nyní nám začíná být jasné, proč je první zóna národního parku rozdělena na 135 malých oblastí – to proto, aby se na zbylé ploše rezervace mohla bezostyšně prohánět těžká těžební technika devastující přírodní ekosystémy. A zatímco se Správa Národního parku Šumava dohaduje s odborníky a lesníky, zda provádět „asanace“ oblastí postižených kůrovcem a větrnými kalamitami, těžební společnosti si dál vesele drancují lesy Šumavy, jakoby to byl obyčejný hospodářský les, navzdory tomu, že komise IUCN (Světový svaz ochrany přírody) v roce 2003 právě tyto činnosti na území národního parku odsoudila a upozornila na nedodržované standardy pro národní parky.

A jako vzteklý pes na konci svých sil, tak i nenasytní „harvestoři“ Šumavy navyšují těžební limity, tušíce, že se se změnou vládního uspořádání země blíží jejich konec. Ano, toto je již několik let úkol pro Ministerstvo životního prostředí – skončit s devastací Šumavy a přiblížit i ostatním světovým národním parkům !

Možná však i toto opětovné volání zůstane nevyslyšeno, stejně tak jako se dělo v předchozích dekádách od roku 1997. A tak zbývá doufat jen v uvědomění lidí, přátel Šumavy, kteří se postaví skutečnému kůrovci, jež si neklade zábran – a to lidské hlouposti a nenasytnosti.

Další fotografie naleznete zde...